Barbora Müllerová ve své básnické sbírce s fotografiemi Nory Třískové mapuje nemísta na okraji pozornosti – městskou divočinu, vágní terény, rumiště a křoví podél cest. V prostorech, kde puká asfalt a prodírají se křehké lodyhy plevelu, nachází drobné příběhy jejich lidských i mimolidských obyvatel. Atlas křoví však není pouze pozorováním opomíjených míst – stává se zrcadlem společenského dění, klimatické změny i osobního vyrovnávání se se smrtí blízkého člověka. Kniha v sobě nese poselství naděje a obnovy: tak jako na zjizvené půdě povstává život bezinek a ostružin, i člověk může znovu vyrašit – jinak, jinde, třeba až posté.