Milan Syruček prožil ve své žurnalistické profesi bohatý život, naplněný spoustou pozoruhodných zážitků, které nasbíral během svých toulek po světě. Psával o nich do novin, především do "své" Mladé fronty, ale vyprávěl i v rozhlase a televizi. Mnohé z jeho zážitků se však na stránky novin či do éteru nebo na obrazovky nedostaly, byly příliš dramatické nebo pikantní. Novinářská krev je krví dobrodruha, nezapře se, a ne-li teď, tak příště zavibruje a prosadí se. Milan Syruček ve věku, kdy se sám pasuje na bělovlasého staříka, sepsal své zážitky do knihy vzpomínek. Jsou to vzpomínky jiné, než jaké obvykle čítáme. Píše se v nich o zajímavých lidech, o klíčových událostech, o situacích, kdy šlo o život (i autorovi), o politickém zákulisí a lidských osudech. Jsou to vzpomínky člověka, který chtěl být a byl tam, kdekoliv se něco významného dělo - na Sahaře, v Indočíně, v Paříži, v Bílém domě, v královských palácích, ale i v Praze v srpnu 1968. A v Rusku, jež se mu stalo celoživotním údělem, do kterého jezdil přes šedesát let, procestoval je křížem krážem, zažil tam politické bouře, pátral po zmizelých krajanech.

Ze všeho, o čem nenapsal či nehovořil, neboť z nejrůznějších důvodů nemohl, se vyzpovídal v této knize způsobem sobě vlastním - ostrým novinářským perem.