Jan Lucemburský si už jako pětadvacetiletý vysloužil nevlídnou přezdívku „král cizinec“. České království bylo bez krále, který vyhledával dobrodružství ve vzdálených cizích zemích. V evropské politice se nestalo nic důležitého, pokud na tom neměl podíl český král, a ani v žádné bitvě se nic nerozhodlo, když se jí nezúčastnil král Jan a po jeho boku české rytířstvo. Divoké jízdy po celé Evropě, osobní vztahy ke všem evropským panovníkům i papeži v Avignonu, intriky a boje jsou neodmyslitelně spojené s Janovou krkolomnou vládou. Byl ovšem do jisté míry i líný a mnohé, co získal svými skvělými úspěchy, už nedokázal udržet. Byl také neuvěřitelně lehkovážný, hlavně v otázce peněz. Přesto měl svůj jasný cíl: získat znovu pro Lucemburky císařskou korunu.
