Pojem stíhací eso se zrodil v létě roku 1915 ve Francii. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Bylo to v době, kdy se na obloze objevily první jednomístné letouny, vybavené vpřed pálícím kulometem - stíhačky. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát. Brzy ho také začaly užívat i ostatní světová letectva, účastnící se Velké války. Za Druhé světové války se toto označení znova hojně používalo a kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu.
Esa se také stávala tučným soustem pro válečnou propagandu. Jejich význam byl totiž mimořádný. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí. Tato poměrně malá skupina dosáhla většiny sestřelů, kterých jejich jednotka získala. Často se také stávali veliteli leteckých jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Snažili se také ale sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy šesti mužů, popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali v různých letech a na různých frontách druhé světové války. Nikteří se dožily jejího konce, jiní za řízením své stíhačky nalezli smrt. Všichni však svým nemalým dílem přispěli k vítěznému konci a porážce fašismu v tomto dosud nejstrašnějším konfliktu v historii.
