Jiří Menzel čte vybrané kapitoly ze své autobiografie vydané v roce 2013, vzpomíná na dětství, studia na FAMU a na setkání s Otakarem Vávrou, Věrou Chytilovou, Bohumilem Hrabalem, Rudolfem Hrušínským nebo Zdeňkem Svěrákem. Očima vzpomínek oscarového režiséra poznáte některé významné a dramatické události v historii naší země a především nahlédnete do zákulisí vzniku filmů: Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Postřižiny nebo Vesničko má středisková. Charakteristický Menzelův hlas je intimním vypravěčem příběhů vlastního života a obrazů filmového scénáře. CD mp3 doplňují ukázky z filmové hudby Jiřího Šusta, tak jak ji známe z Menzelových filmů.
Obsah: Úvod - Dětství - FAMU - Ostře sledované vlaky - Rozmarné léto - Rudolf Hrušínský - Oscar - Srpen 1968 - Postřižiny - Vesničko má středisková - Konec starých časů
Výběr a sestava: Jiří Menzel, Robert Tamchyna
Režie: Robert Tamchyna
Když si člověk uvědomí, že všichni kolem něj jsou mladší než on, a že se tak ocitl v kategorii „dříve narozených“, začne z toho blbnout. Do současných prožitků se mu neustále pletou vzpomínky a své bližní otravuje srovnáváním toho, co je, s tím, co bylo. Unavený mozek mu milosrdně vymazává z paměti to nedobré, zůstávají vzpomínky příjemnější a z toho pak usuzuje, že běh světa je čím dál tím horší. Pokud se vám bude chvílemi zdát můj text pesimistický, neberte ho prosím příliš vážně. Je přirozený a postihne asi každého, kdo nechce tlumočit jen to, co se od něho očekává…
Jiří Menzel
Při čtení vzpomínek Jiřího Menzela jsem mezi řádky slyšel jeho charakteristický, neškolený hlas. Bavil jsem se představou, jak by asi popisoval tatínkovu nepraktičnost a maminčin smysl pro pořádek, jak by posluchačům přiblížil slavnou „razítkovací scénu“ z Ostře sledovaných vlaků, jak by vzpomínal na Bohumila Hrabala, Věru Chytilovou nebo Rudolfa Hrušínského… Jsem rád, že Jiří Menzel nabídku k natáčení přijal, i když od začátku přiznával obavy, zda jeho hlas není nudný a nezajímavý. Ale kdo jiný může být autentickým vypravěčem příběhů vlastního života? Ať se vám tedy autorské čtení poslouchá pěkně a volně, tak jako se čtou věty v Menzelově knížce.
Robert Tamchyna
