„Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů…“ - Zdeněk Svěrák se vyznává v kratičkém úvodu z toho, že „asi nemá ten správný hlas na takové předčítání“, ale je-li tomu tak, potom jako velký mistr ze svého nedostatku učinil přednost. Od první věty chceme naslouchat tomuto zdánlivě nevzrušivému přednesu doplněnému tu a tam vhodnými předěly souboru Kvinterna. Volně sestaveno z pověstí O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Bivojovi, Libuši, Přemyslovi, Dívčí válce a z novějších pověstí O Staroměstském orloji, Daliborovi z Kozojed, o Faustově domě a Blanických rytířích. Zdá se, že na co Zdeněk Svěrák sáhne, to utěšeně vzkvétá. Jiráskovy pověsti určitě.