Odpoledne v parku u jezírka bylo plné bzukotu včel a také veledůležitých, ale nudných slov, co poletovala pod větví, na které seděla Alenka. Vážná slečna sestra jí předčítala z učebnice dějepisu. Alenka se mračila. Knížky bez obrázků ji nebavily. A začala snít o říši divů, kde by všechny knížky byly obrázkové a spousta věcí by byla úplně jinak. Alenka snila a snila a ani neuvědomila, že už v té své říši divů vlastně je, dokud kolem ní nepřeběhl elegantně oblečený Bílý králík, který neustále bědoval, že přijde pozdě.