Píše se rok 1939. Sedmiletá Anna, dcera profesora krakovské univerzity, se náhle ocitá na světě sama poté, co otce zatkne gestapo. Pak se ale setká s tajemným mužem, který rozumí vlaštovčí řeči a dokáže si poradit s nepřátelskými vojáky i s celou řadou dalších problémů.
Tak začíná velké dobrodružství, ve kterém mezi Annou a jejím záhadným ochráncem vznikne těsné pouto, zatímco společně putují válkou rozvrácenou zemí a vzájemně si dodávají sílu.
Po dlouhé době naprosto originální kniha. Na tomto hodnocení se shodli nadšení recenzenti napříč americkými a britskými médii. Pokud přece jenom chtějí Savitův styl k něčemu přirovnat, volí často srovnání se Zlodějkou knih. Sám Savit knihu popisuje jako průnik pohádky a magického realismu, jeho velkým vzorem je ostatně Jorge Luis Borges. Hrdě se hlásí také ke komiksové sérii Sandman od Neila Gaimana nebo knize Pí a jeho život od Yanna Martela.

„Savitova kniha, vyprávěná zvláštním, poetickým jazykem, dokazuje, že žádné téma - ani to nejtěžší, jakým válka a holokaust bezpochyby jsou - nemusí být literatuře pro mladé čtenáře vzdálené, pokud je autor dokáže správně uchopit,“ říká šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček.
„Anna a Vlaštovčí muž utkví čtenářům a čtenářkám v paměti a z hlavy jejich příběh jen tak nedostanou,“ pokračuje Sedláček. „Nejen proto, že jej Savit citlivě obdařil fantastickými prvky, nejen proto, že svou hlavní hrdinku napsal tak, aby se s ní mohli snadno ztotožnit dnešní dospívající, nejen proto, že navzdory tomu, že jde o debut, vykazuje jeho knížka autorskou jistotu a suverénní zvládnutí literárních postupů. Jeho příběh je především hluboce lidský - v tom pravém, nezprofanovaném významu - a vlastně univerzální, neboť se dotýká hodnot a motivů, jako jsou přátelství, víra, bezpečí, strach, zrada…“