Ani po sedmdesáti letech, která nás dělí od událostí, jejichž osou byl atentát na někdejšího hitlerovského místodržícího v naší zemi, esesáckého vraha Reinharda Heydricha, ani přes dlouhou řadu knih, které se zabývají touto vrcholnou akcí našeho odboje, nejsou bezezbytku zodpovězeny všechny otázky a rozpletena všechna klubka záhad a nejasností.
Zkušený autor literatury faktu se v úvodním slovu vyznává z bezvýhradné úcty k lidem, kteří se nikdy nesmířili s mnichovským diktátem ani s okupací zbytku zmrzačené země a z vlastního rozhodnutí se vrhli do zdánlivě beznadějného boje za znovudobytí ztracené svobody. V souvislosti s atentátem však nezastírá chyby, kterých se i ti nejstatečnější dopustili, ale všestranně je konfrontuje s dobovými okolnostmi a limity.
Odpovídal výběr příštích parašutistů a příprava pro nasazení ve vlasti náročnosti jejich příštích úkolů a reálné situaci, do které byli vysazeni? Nebylo možné se vyvarovat některých osobních selhání? Dodržovali vždy parašutisté i ti, kteří je ukrývali a byli jim nápomocni, nutné zásady konspirace? Proběhl opravdu útok na Heydricha bezprostředně před tím, než měl definitivně opustit naši zemi? Bylo správné, že v kostele v Resslově ulici, kde sedm parašutistů se ctí obstálo ve svém posledním boji, byli soustředěni členové pěti různých výsadků? Takových otázek lze klást bezpočet - a vždy znovu vyústí do té hlavní a zásadní: obstojí Operace Anthropoid před soudem historie tváří v tvář obětem, kterými byla zaplacena smrt nacistického katana?
Jedno je jisté: co se dnes, s nadhledem daným odstupem času a se současnými zkušenostmi ze speciálních misí, může jevit jako chyba, bylo tehdy často jediným dostupným řešením. A v sázce bylo bytí a nebytí národa…
