V příběhu deseti listin tzv. basilejských kompaktát, jimiž bylo v červenci 1436 na jihlavském náměstí mnohaleté vyjednávání uzavřeno, je dějinné drama osvětleno z dvojího úhlu pohledu. Vedle plenárních zasedání koncilu a českých sněmů byly jeho neméně významným dějištěm uzavřené kancelářské a jiné místnosti, kde pergamenové listiny nabývaly své konečné podoby.
Češi byli národem plachým a bezuzdným, jemuž se nechtělo vstoupit do ovčince církve, v němž byli ostatní křesťané. Dokud tudíž nebudou mít ohlávku na krku, je s nimi třeba nakládat mírně, jako když se krotí kůň nebo mezek… Tímto výrokem legát Jan Palomar, jeden z členů poselstev, které basilejský koncil v letech 1433-1436 vysílal do Čech, navrhl představitelům církve způsob, jak zkrotit neporazitelné husitské kacíře. Tam, kde ztroskotaly válečné výpravy pod znamením kříže, mělo uspět trpělivé vyjednávání o čtyři artikuly, o jejichž uznání zástupci husitských svazů usilovali. V příběhu deseti listin tzv. basilejských kompaktát, jimiž bylo v červenci 1436 na jihlavském náměstí mnohaleté vyjednávání uzavřeno, je dějinné drama osvětleno z dvojího úhlu pohledu. Vedle plenárních zasedání koncilu a českých sněmů byly jeho neméně významným dějištěm uzavřené kancelářské a jiné místnosti, kde pergamenové listiny nabývaly své konečné podoby.
