V letech 1942–1943 bylo pod krycím názvem akce Reinhard zplynováno přes jeden a půl milionu Židů ve vyhlazovacích táborech Belzec, Sobibor a Treblinka na území nacisty okupovaného Polska. Tuto operaci přežilo méně než 200 Židů. Jicchak Arad zaznamenává s využitím dosud přehlížených pramenů, například německých a polských úředních dokumentů a svědeckých výpovědí při procesech s nacistickými válečnými zločinci, úplný příběh těchto tří táborů smrti od výstavby v roce 1941 až do srovnání se zemí roku 1943. Popisuje jejich vzhled a uspořádání, průběh vyhlazování i činy esesmanů a ukrajinských strážných, kteří zajišťovali jejich provoz. Co je však nejdůležitější, Arad vypráví příběh obyvatel táborů smrti – třebaže většina z nich žila pouze několik hodin po příjezdu –, jejich hnutí odporu, vzpour a útěků, popisuje i podrobnosti každodenního přežívání těch, kdo byli ušetřeni okamžité smrti v plynových komorách. Aradovo dílo zachraňuje zkušenost obětí akce Reinhard před zapomněním a výmluvně svědčí o jejich tragédii.