Kniha vypráví o událostech, které se udály ke konci Druhé světové války i po válce, o tom co prožila naše rodina a mnozí lidé z Hlučínska po osvobození Rudou armádou.
Vyprávění autorky je velmi autentické. Líčí, jak to opravdu bylo, ale neodsuzuje. Kradlo se, zrazovalo, udávalo, převlékaly se kabáty. Čestní lidé ale nic takového nedělali. V těch časech se dalo poznat, kdo je dobrý nebo špatný člověk. Příslušnost k té nebo jiné národnosti v tom nehrála žádnou roli.
"Knihu, kterou doplnil bratr autorky kapitolou o historii Hlučínska považuji za jednu z nejlepších k tématu poválečného života a zacházení s Němci v tehdejším Československu." Pavel Neústupný
