Bohumil Laušman (1903–1963)
je znám jako protinacistický odbojář,
poválečný ministr průmyslu prosazující
znárodnění, předseda sociální
demokracie v době únorové krize
nebo exulant unesený v roce 1953
komunistickou tajnou službou zpět
do Československa, kde po mnoha
letech věznění záhadně zemřel.
Laušmanovu nejasnou úlohu v únoru
1948, v Gottwaldově „obrozené“
Národní frontě i v poúnorovém exilu
však není možné hodnotit bez znalosti
názorového vývoje, bez rozboru působení
v zahraničním odboji za druhé světové
války, bez odpovědí na otázky týkající se
činnosti za třetí republiky a bez analýzy
poúnorového života této kontroverzní
osobnosti. Pouze tak lze pochopit
Laušmanovo rozhodování v kritických
momentech československých dějin.
Byl komunistickým kolaborantem, nebo
naopak bojovníkem proti teroru a útlaku,
ať už nacistickému či komunistickému?
Odpovědi nabízí objevná publikace
českého historika Pavla Horáka.
46 naučná literatura
