Tato kniha obsahuje eseje a studie biologa a filosofa Zdeňka Neubauera (1942–2016) s náboženskou problematikou z let 1979–1983. Jeho jádro tvoří nová edice dvou souborů s tituly Deus et natura (1979) a Nový Areopág (1983). Jedná se o časově a tematicky související texty, které byly v různých podobách neoficiálně šířeny již v době svého vzniku. V prvním souboru autor pojednává o velkých tématech křesťanské tradice jako mariánská zjevení, dědiční hřích či víra v zázraky ze svého filosofického stanoviska „ontologie subjektivity“. V druhém rozpracoval a prohloubil některé otázky týkající se vztahu náboženství a novověké vědy. V příloze je připojena dosud nevydaná autorova rozsáhlá studie z r. 1983 o pojetí ducha v křesťanské tradici.
„Jsou to texty s náboženskou tematikou. Nejde však o teologii ani o religionistiku, ale o vydání počtu z vlastní víry, jakožto křesťana. Je to úsilí člověka dnešního světa myšlení, řeči a skutků, určeného vědou, technikou a scientismem, úsilí člověka, který je zároveň vědec, o návrat do přirozeného světa, svědectví tohoto navracení nebo alespoň svědectví důvěry a naděje v to, že uvnitř moderní ztracenosti zůstává tato cesta stále otevřená a že nám právě dnes mocnými znameními vychází vstříc – vzchází, nabízí se jako možnost záchrany.“ Zdeněk Neubauer
