První díl dvoudílné studie zachycuje především proces vnitřní strukturace lidského nitra a sebepojetí v antickém Řecku mezi 8. a 4. stoletím př. n. l.
Kniha sleduje ustavení a prosazování konceptu „duše“ (psýché), která postupně nahrazovala pluralitu psychických funkcí dominujících za Homéra. Zkoumá také proměny pojetí těla, kterému v dřívějších dobách byly přisuzovány určité psychické funkce (zejména v podobě různých „sil“ a „energií“). Později však tělo v důsledku posilování hodnoty rozumu a pro?lace psýché nabývalo stále více povahu jejich méně hodnotného protikladu.
Dále je analyzováno utváření představy vnitřního jádra člověka, které zprvu nebylo spojováno s duší, na něž však už začínaly být upínány eschatologické naděje, jejichž rozbor bude náplní druhého dílu.
