Experiment jako kritika nacismu

Po druhé světové válce se v rakouské společnosti prosadila oficiální doktrína o Rakousku jakožto první Hitlerově oběti. Až v sedmdesátých a osmdesátých letech se spisovatelé začínají zabývat kritikou nacismu ve zvýšené míře a svůj občanský protest vyjadřují i kolektivně a veřejně. Výjimku představovali autoři Vídeňské skupiny a Ernst Jandl, kteří svou tvorbou reagovali na holokaust už v padesátých a šedesátých letech. Kniha se věnuje dramatické tvorbě autorů této skupiny, Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, jež spojuje experimentální poetika a kritika nacismu, obecněji pak témata násilí a války, která se autoři snaží uchopit stylizací svých divadelních (v Jandlově případě též rozhlasových) textů. Rakouské experimentální divadelní texty je nutné vnímat v kontextu rakouské filozofické a literární tradice kritiky jazyka, která doposud ovlivňuje vztah rakouských spisovatelů k jazyku jako takovému.