Otec fraktální geometrie Benoit Mandelbrot (1924–2010) líčí ve svých pamětech zevrubně svou životní a vědeckou dráhu, která byla téměř stejně členitá a neurovnaná jako objekty, jejichž studiem se proslavil. V pestré mozaice vyprávění a příhod se přesouváme z varšavského ghetta k upjaté matematické elitě poválečné Francie, od Caltechu a MIT k ženevskému psychologu Piagetovi, od IBM po Yale a Harvard – zde všude Mandelbrot pečlivě zaznamenal setkání s každým, kdo na něj v životě zapůsobil a ovlivnil jeho dráhu. Své zásluhy nijak neumenšuje; dobře si je vědom, že jeho objev je tak přelomový, že si zaslouží přívlastek „keplerovský“, protože po něm již není svět stejný jako předtím. Náhle jsme totiž získali nástroj k uchopení komplikovaných, kostrbatých a nepravidelných jevů, jaké se s oblibou nečekaně vynořují v přírodě i lidské společnosti.