Inspiraci František Skála čerpá výhradně ze svých zdrojů: z vlastní imaginace, ze schopnosti vidět ve věcech něco jiného, než jsou s to vidět ostatní, z hravosti a touhy ukázat dosud nevídané. Jde o atributy, které se ve výtvarném umění pokládaly odnepaměti za klíčové - dokud se na ně v modernistické éře nepozapomnělo. Když říká: "Hledám umění, ve kterém je vášeň a které je děláno s láskou", tak nemluví do větru. Jeho díla to potvrzují.