Jednou Franz Kafka procházel berlínským parkem a potkal
plačící holčičku. Byla nešťastná, protože ztratila panenku. „Neztratila
se,“ řekl spisovatel holčičce Elsi, aby ji utěšil. „Panenka
odcestovala a nechala u mě dopis. Já jsem totiž pošťákem pro
panenky...“
... „Ale já ještě neumím moc dobře číst.“
„No právě,“ využil situace. „To se stává poměrně často. Holčičky
dostanou dopis, nedokážou si ho přečíst, takže jim ho
přečtu já, pěkně nahlas. Proto existují pošťáci pro panenky. Je
to moc důležitá práce.“
Konečně se mu podařilo Elsin pláč nadobro zastavit...
