Hraničářská kalvárie

Nejlepší bojovou hodnotu a uvědomění měly na Slovensku jednotky, které se vracely z bojů na Podkarpatské Rusi. Nezapomenu nikdy, jak ranění, ležící v horečce na nosítkách schovávali u sebe zbraně a nebo jak jim je sestry přibalovaly do obvazů. Byl to nezapomenutelný pohled na tyto ustupující bojové jednotky, rozbité, unavené, špinavé, ale přece nadšené, že aspoň chvíli mohly bojovat... S nimi přišly i ženy četníků, finančníků a vojáků, narychlo ustrojené, většinou v kalhotách a s malými zavazadly. Dovedly však stejně hrdě nésti osud svých druhů bojovníků. Do protektorátu přicházející skupiny z této oblasti tvořily již organizační zárodky odboje. Poznaly, kdo je uvědomělým vlastencem a kdo projevil vojenské vlastnosti v odhodlání nepřijmout vnucenou situaci... (Vzpomínky bývalého důstojníka velitelství 17. pěší divize v Prešově kapitána generálního štábu Karla Steinera)