Husitská epocha je bezesporu nejprobádanějším údobím našich národních dějin. Už od obrození naši dějepisci husitství vnímali jako hrdinskou etapu našeho národního sebeuvědomění a ještě dnes se nepovinně zachvíváme vlasteneckou hrdostí nad notorickou filmovou trilogií Otakara Vávry. Etický profil husitských bojovníků věrně sloužil jako morální posila v dobách, kdy to národ opravdu potřeboval, i za režimů, které si slavné tradice přivlastnili po svém, jak dokládá zpitvořený obraz tohoto hnutí marxistickými historiky coby „vzepjetí všelidových mas proti vykořisťovatelské třídě.“
Našemu nektritickému obdivu však zůstávají skryty mnohé zamlčované dějinné skutečnosti, které ctnosti táborských bojovníků kladou do poněkud nejednoznačnějšího světla. Bouřlivá doba vrcholného středověku v našich zemích vydává stále nové poznatky a nečekané souvislosti, které vytvářejí ucelenější obraz o této etapě našich národních dějin.
