Popisuje jeho lví podíl na stavbě dalekohledu na brněnské hvězdárně, úspěšnou anabázi s budováním dvoumetrového dalekohledu na Ondřejově a bádání o planetárních mlhovinách. V letech 1968–1975 stanul docent Perek v čele Astronomického ústavu ČSAV a zároveň stoupal v prestižní Mezinárodní astronomické unii. Když dostal nabídku na místo v OSN ve vedení Oddělení pro záležitosti kosmického prostoru, znamenalo to radikální změnu zaměření, počátek nové kariéry.

Kniha přináší jeho newyorské zkušenosti pracovní i osobní. Z doby po návratu do normalizačního Československa předkládá mj. dokumenty o poměrech, v nichž Perek nesměl jezdit do zahraničí, nemohl spolupracovat s mezinárodními organizacemi. Po 17. listopadu 1989 – byl to spolu s rokem 1939 už druhý zásadní 17. listopad v Perkově životě – se mohl vrátit do aktivního života. Jiní sedmdesátníci žehrali, že pro ně přišla změna režimu příliš pozdě, Perek ne. Pustil se do práce. Kniha zaznamenává také Perkovy úvahy o kritickém způsobu myšlení, o determinismu a chaosu, možnostech úklidu kosmického smetí, dalším výzkumu Měsíce. Přibližuje i jeho četná setkání a vztahy s předními světovými astronomy, astronauty a kosmonauty a především poskytuje neobyčejný příklad v nejlepším slova smyslu pragmatického a racionálního postoje k životu. Součástí knihy jsou i medailony z per Jiřího Grygara a dalších Perkových kolegů-astronomů.