Kniha
Já, hráč je výjimečná. Už proto, že taková díla často nevycházejí. Před rokem snad už navždy vyléčený gambler tu vypráví svůj životní příběh, z něhož člověka mrazí v zádech.
Býval to ambiciózní mladík, sportovec, jenž založil a vedl úspěšnou tenisovou školu. Studoval práva, věnoval se obchodu s realitami, vydělával hodně peněz. Nakonec je pořád a pořád prohrával v ruletě. Utopil v ní celkem 7 800 000 korun. Vytloukal v dluzích z rulety klín klínem, půjčku půjčkou, zažil děs z věřitelů, hrůzu z exekucí, nechutné vydírání lichvářů. Stál na Nuselském mostě a chystal se skočit dolů. Nicméně přesto coby gambler nepřestal doufat, že svoje finanční zoufalství zalepí úspěchem v herně či kasinu. Dostal se na šikmou plochu a peníze na dluhy, život i hru hledal za hranou zákona... Pohřbil svůj víceletý vztah s partnerkou a utrápil vlastně i svoji matku. Nakonec se z životního prokletí vymanil psaním této knihy. A taky díky pomocné ruce, kterou mu podal dobrý a bohudík nesmlouvavý přítel.
Martin S., jenž za sebou cítí stíny své minulosti i bohatou lobby hazardu, nevydává tuto knihu pod svým jménem. Napsal ji hovorovým jazykem, jiný se k ovzduší heren a jejich elektronické rulety nehodí. Doprovodil ji stručnými dodatky, v nichž komentář k loterijnímu zákonu napsal odborný publicista David Kasl. V doslovu se k příběhu Martina S. z pohledu trestního práva vyjadřuje někdejší státní zástupce a nyní senátor Miroslav Antl, mj. autor bestselleru Gaunery nemám rád.
