Nikdo nevlastní boha, nikdo nemá na boha ani na cestu k němu patent. Není žádný jiný bůh, než bůh v každém jednotlivci, jen bůh v každém jednotlivém srdci. Nikde jinde, v žádné církvi, náboženství, kostele, chrámu, kapli, mešitě, synagoze, teologických a svatých písmech bůh není, nebyl, nebude a nemůže být. Ani guru ani kněz ani dalajláma či papež nám nemohou „předat“ boha, protože se bohem nedá disponovat a nemůže být na žádný způsob poznán zprostředkovaně. Na ničem a nikom zvenčí není poznání boha závislé, ani ho nepodmiňuje. Bůh se nedá poznat, jen realizovat v každém jednotlivci. Bůh se vždy znovu rodí jen v naší živé zkušenosti.
Boha, kterého představuje Tomáš Vystrčil ve své knize Jak je bůh či nirvána, bychom mohli nazvat bohem za hranicemi jazyka. Je to bůh, který existuje mimo veškeré možnosti uchopení intuicí či pojmy. Zdánlivě si tedy autor aktem psaní o bohu, který se vzpírá tomu být pochopen, tím spíše být popsán, protiřečí. Právě tento rozpor je však puncem originality, s níž nám autor představuje boha vyvázaného ze všech existujících diskurzů. Tomáš Vystrčil své pojetí boha nezakotvuje v žádném náboženství a novum jeho práce spočívá v tom, že se ve svém výkladu neopírá ani o žádná jiná interpretační východiska. Je to textový útvar, který se vynořuje z ničeho, nenavazuje na nic, navzdory odkazům k buddhismu, hinduismu i křesťanství. Čtenář má před sebou pozoruhodné a hutné dílo, které nám ukazuje boha, jehož nelze popsat, ale přesto je možné ho zakoušet."
