V této fascinující knize autor zkoumá a odborně (i skutečnými příběhy) dokládá záhadné, přesto však poměrně běžné jevy a související otázky: V jakých typických situacích dochází k zážitkům rozpínání času? Proč se v určitých situacích vyskytují, zatímco v jiných ne? Proč jsou k nim někteří lidé náchylnější než druzí? Jak lze zážitky expanze času vysvětlit? Proč se zdá, že se čas zrychluje s tím, jak stárneme? Proč nám připadá, že čas utíká rychleji, jestliže se dobře bavíme nebo se do něčeho zabereme, ale že běží pomaleji, pokud se ocitneme v neznámém prostředí? A je-li čas tak pružný, mohli bychom jím vědomě manipulovat, abychom jej v určitých situacích svou vůlí zpomalili, zrychlili, či dokonce zastavili? Specificky se věnuje fenoménu rozpínání času při nehodách, nouzových situacích a traumatických událostech, ve sportu, v kontextu psychedelických a spirituálních prožitků, při zážitcích blízké smrti, a dokonce i při demenci. Představuje takzvané zážitky zániku času, kdy čas nabývá namísto lineární podoby spíše podobu prostoru, jako by budoucnost a minulost existovaly paralelně s přítomností. Co nám podobné zážitky říkají o našem vědomí i o povaze samotné reality? Je jednoznačné, že se objevují ve změněném stavu vědomí; jinými slovy, změněný stav vědomí s sebou vždy nese jiné vnímání času. Zdá se, že naše běžné prožívání času může být docela jednoduše konstrukt, jejž vyprodukoval náš běžný stav vědomí. Vjem lineárně plynoucího času je tedy jen iluze...