Jaroslav Císař

Osobnost Jaroslava Císaře byla dosud českým čtenářům prakticky neznámá. Kniha historika Zdeňka Pousty tento dluh napravuje. Cesta Jaroslava Císaře za poznáním vedla v roce 1912 do Spojených států, kde se hodlal věnovat studiu astronomie a matematiky. Do jeho života podstatným způsobem vstoupily výstřely v Sarajevu a následný požár Velké války. Mladý vlastenec byl jedním z iniciátorů velké veřejné schůze 14. srpna 1914 v newyorském Národním domě, na níž vznikl Výbor pro podporu a osvobození českého národa. Stal se jeho jednatelem a organizátorem pro východní státy. Pomáhal s organizací hnutí za získání naší samostatnosti včetně utváření československých vojenských jednotek. Po příjezdu T. G. Masaryka do Ameriky byl od června jeho osobním tajemníkem a aktivně se účastnil konečné formulace tzv. Washingtonské deklarace z 18. října 1918. Pestrá byla jeho činnost i v nové samostatné republice. Působení na čs. legaci v Londýně přerušil v roce 1927, aby se mohl ujmout ekonomického vedení Lidových novin v Brně. Kromě vlastní básnické tvorby byl také překladatelem knih Lewise Carrolla Alenčina dobrodružství v říši divů a Za zrcadlem. Po okupaci země odešel do emigrace, kde v Londýně vedl Studijní ústav ministerstva zahraničních věcí, v únoru 1945 jako chargé d` affaires řídil za nemocného velvyslance chod legace. Po únoru 1948 byl z ministerstva zahraničních věcí propuštěn a jeho život byl šťastně naplněn pedagogickou a vědeckou činností astronoma University of St. Andrews ve Skotsku.