Jiří Jílovský (1884 – 1958) vstoupil do profesionálního života po ukončení pražské akademie v roce 1908, kdy se ve skupině Jung-Prag zaujal místo Richarda Teschnera. Mimo knižní úpravy byl autorem ex-libris, u kterého se řadí mezi zakladatele žánru, jako takového. Byl virtuózním kreslířem a ovládal všechny grafické techniky. V malbě se především zabýval portréty, malbou v plenéru a starou Prahou. Tu zachycoval i v grafice. Dá se označit spolu s Aloisem Wiererem za poslední novoromantické malíře. Důležité bylo i jeho členství v pražské zednářské lóži Schlaraffie, sídlící ve Štěpánské ulici. Řada prací, zejména z počátku jeho tvorby, se zaobírá mytologií, pohádkou a symbolikou. V jeho podání má každý prvek svébytný význam, například v grafikách staré Prahy si pohrává s oblohou, která určuje náladu, zatímco drobná figurální stafáž vypráví příběh.
Za druhé světové války jeho dva synové zemřeli v koncentračním táboře. On sám přežil zásluhou toho, že ho z Osvětimi převezli do Sachsenhausenu, kde byl zaměstnán v padělatelské dílně (příběh byl zfilmován pod názvem Ďáblova dílna), která vyráběla padělky anglických liber. Po návratu z koncentračního tábora se snažil vrátit se ke své práci. Ateliér byl stejně, jako u řady dalších česko-německých autorů za války zničen. Většina volných prací, tak nenávratně zmizela. Jiří Georg Jílovský umírá zapomenut v roce 1958.
Arno Pařík, největším znalec Jilovského tvorby, ji přehledně propojil do tematických kapitol, rozsáhlý obrazový doprovod je sumou toho nejlepšího z jeho díla.
