Dahne DuMaurier v tomto románě ještě více než jiných prokazuje svou jedinečnou schopnost ponořit se do temných hlubin duší svých hrdinek. Oproti Rebecce (Mrtvá a živá) se zde více soustřeďuje na charaktery postav příběhu, tam, kde anonymní hlas popisoval významný dům, se vynořují precisně vypracované charaktery osob, jež dlí v sídle, jehož jméno se čtenář ani nedoví.
Téměř detektivní zápletka je postavena na studii podezřívavosti, jež se rozlézá v lidských vztazích jako rakovina, a zasahuje všechny okolo. Malé bezvýznamné události se postupem času vrší, až dosahují rozměrů tragédie. A čtenář jen čeká, kdy a jak se utrhne první lavina a za ní nevyhnutelné další, které drama ukončí.