Máma pro Veroniku

Marie, sestra v nemocnci, žije v manželství, ve kterém je víc zla a smutku než hezkých chvil. Navzdory tomu však se svým mužem Petrem zůstává: nechce zradit své dívčí sny a hlavně touží naplnit ten nejpodstatnější - mít dítě. Když ji přeřadí z ženského oddělení na kojenecké, jsou dny, kdy má pocit, že to nezvládne. Drží v náručí něžné uzlíčky, ale žádný z nich jí nepatří. Po deseti letech se přece jen odhodlá od manžela odejít, i když je přesvědčená, že kromě práce v nemocnici, která ji baví a naplňuje, a večerní samoty v oblíbeném křesle u knížky nebo pletení ji už nic jiného nečeká. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné a vždy dokážou něčím překvapit...