Přelomová kniha v pohledu na metaforu a také jedno ze základních děl takzvané kognitivní vědy. Poprvé vyšla v roce 1980 a od té doby v dalších a dalších vydáních i v překladech do mnoha jazyků. Metafora byla od Aristotela chápána jako inovace v rámci jazyka; autoři Metafor však soudí, že je to jazyk, jenž se děje v rámci metafor, a tudíž že metafora ne představuje pojem pro „ozvláštnění“ naší každodenní reality, ale je spíše jejím modelem. Metafory se podle Johnsona a Lakoffa stávají prvotními koncepty, jimiž se setkáváme se světem, se sebou samými, jimiž si organizujeme zkušenost a díky nimž jsme schopni naše pojmy utřiďovat. Autoři vycházejí z nejběžnějších příkladů našich každodenních situací, v nichž se snaží hledat příbuzné skupiny a analyzovat způsob, kterým jsou tyto skupiny vnitřně pořádány. Styl a argumentace jsou velmi jasné, logické, opřené o minimum speciálních pojmů. Metafory představují knihu, která zasahuje do několika oborů: lingvistiky, filozofie (teorie poznání), literární teorie, estetiky, kulturní antropologie, sociologie, psychologie a teorie modelování.
