V klasickém vymezení filozofa Josiaha Royce z roku 1908 se výklad loajality chápal jako povinnost, která klade neosobní, resp. nado- sobní závazky nad pocit osobní odpovědnos- ti. Metoda, která našla své využití ve výzku- mu jazyka loajality i v pracech historiků, se stala tématem 35. ročníku mezinárodního interdisciplinárního setkání k problemati- ce 19. století. Téměř čtyři desítky specia- listů z oboru literární historie, dějin umění, muzikologie, sociologie, historie a dalších příbuzných oborů diskutovaly o vztahu jed- nosměrné či oboustranné loajality Čechů k Habsburkům i Němcům, panovníků k pod- daným, katolíků k jinověrcům, občanů k po- litickým institucím nebo šlechtě. Výsledky sympozia přináší tento svazek doplněný do- bovými vyobrazeními.
