Kniha je důkladnou psychologickou sondou do prožívání jedné belgické dívky (dnes už babičky), která se stala obětí letitého sexuálního zneužívání ze strany místního faráře. Vydat svědectví se rozhodla až po desetiletích skrytého trápení. Nechce skandalizovat církev ani její služebníky, ale poskytnout vhled do bolestného a komplikovaného prožívání podobně trpících lidí, aby se jim dostalo pochopení a adekvátní pomoci. Takové trauma má totiž za následek nejen vážné psychosomatické potíže, ale i ztrátu důvěry v Boha a v lidi církve. Oběť zneužití naráží často po léta na zeď odmítnutí, nedůvěry, pokryteckého mlčení, ale i obviňování a cíleného umlčování.
O tom svědčí i závěr knihy – shrnující studie belgického kněze, pověřeného tamní biskupskou konferencí, aby vedl komisi zkoumající případy sexuálního zneužívání.
