Úspěšný kanadský autor vychází z přesvědčení, že direktivní vedení symbolizované "vojenským stylem" se postupně přežívá ve prospěch vedení založeného na motivování a delegování a že správný manažer (vůdce) musí umět především vést sám sebe; vedení druhých je pak přirozenou záležitostí. Důraz klade především na "vnitřní", emocionální stránku vzájemné spolupráce, pomocí níž manažer dosahuje pozitivních výsledků pro sebe, své podřízené i firmu.