Sborník 12 studií představuje směr, který v USA nabyl značného vlivu – zejména od 80. let 20. století. Dodnes jde jednu z nejpodnětnějších iniciativ v literární teorii, jakož i v humanitních a společenských vědách. Autoři nového historismu (např. S. Greenblatt, L. Montrose, C. Gallagherová) se vymezují především proti strukturalismu. Nezajímá je tolik, jak je dílo jazykově organizováno, ale daleko více je chtějí vidět jako jev širšího dosahu; přesouvají se od poetiky ke kultuře. Obracejí se tedy i k historii, kterou ovšem nechápou pouze jako řadu politických událostí; odmítají i marxistické teze, podle nichž dílo pouze odráží dobu. Dílo se jim stává průsečíkem mnoha vlivů a kontextů – politických, společenských, ekonomických aj. Hranice mezi dílem a prostředím, které ho obklopuje, je u nich rozostřena, přičemž se trvá na tom, že literární dílo je utvářeno těmito kontexty, stejně jako tyto kontexty samo utváří. Sborník je vybrán jako reprezentativní průřez hlavních tendencí a témat tohoto směru.