Esej Karla Jasperse o německé vině, ale také o vině vůbec a o jejích základních rovinách vyšel poprvé v Německu v roce 1946. Němci jeho vydání - pouhý rok po své válečné porážce, v situaci rozvratu a okupace své země - nijak nevítali. Zato americký důstojník dohlížející na univerzitu prý za něj Karlu Jaspersovi děkoval s tím, že není napsán jen pro Němce, nýbrž také pro svědomí vítězných Spojenců. Český překlad této autorovy práce byl poprvé vydán v roce 1969, a ani dnes neztrácí na své aktuálnosti. Není to totiž ani zdaleka pouze historický dokument dokreslující dávno minulou situaci poválečného Německa. Jádro knihy tkví v poznání, že my všichni jsme odpovědni za minulost, ale také za budoucnost a především před budoucností.
Jak ve své předmluvě upozorňuje Ladislav Hejdánek, Jaspersova knížka je vším jiným, jen ne moralizováním; je to soubor myšlenek a zejména otázek člověka, který sám prošel mnoha nelehkými dilematy. Člověka, který si musel stále silněji a v širších kontextech uvědomovat nesmírnou komplikovanost problému, odmítá ji však jakkoli zjednodušovat, a též v ní naopak nechce utonout, protože - a to je nejvýznamnější - nemůže za žádnou cenu rezignovat na pravdu.
