U nás zcela neznámý italský básník Michele Ranchetti, Wittgensteinův a Heideggerův žák, který se letos dožívá osmdesáti let, píše poezii povýtce metafyzickou a hermetickou v polohách, jež – navzdory určité vnitřní spřízněnosti s některými stadii a projevy „holanismu“ – česká poezie prakticky nezná a (dodejme rovnou) často potřebuje jako korektiv svého ustavičného dvojího pokušení, jež spočívá v absolutním postulování buďto bezduše materialistické a myšlenkově plytké člověčiny, anebo naopak „duchovna“ bez masa a krve.