Rozsudek smrti byl v souladu se zákonem oznámen Cincinnatovi C. šeptem. V žádné jiné ze svých próz se Nabokov nepřiblížil literárnímu světu Franze Kafky tak jako v Pozvání na popravu. Zjitřené vnímání společenské látky se tu spojuje s pocitem hlubokého existenciálního traumatu, jež má obecný charakter a o to více promlouvá k současnému čtenáři. Mladý hrdina čeká na svou popravu, přičemž není zcela zřejmá ani povaha jeho skutečného provinění, ani bližší okolnosti chystané exekuce. V tomto svíravém rámci jde odsouzenci o jediné – vymezit se vůči netečnosti světa prostřednictvím vlastního psaní. Román pochází z Nabokovova „ruského“ období, tedy z doby, kdy autor již nežil ve své vlasti, ale byl součástí široké ruské diaspory v Evropě. Přestože se příběh odehrává ve fiktivním prostředí, odkaz k mašinérii stalinské hrůzovlády je nepopiratelný. Kniha je tak považována za stěžejní dílo ruské literatury 20. století. Román doprovází doslov literárního vědce Richarda Müllera.