Mnohokrát jsem byl osloven, abych o sobě vydal sepsané spisy, jak je
tomu zvykem, u lidí s nepřehlédnutelným obličejem. Paměť je věc
ošidná a ne
vždycky člověku vyjeví pravdu prožitou, ale spíše pravdu
časem k obrazu svému okrášlenou. Asi by to v mém podání byla
nuda, protože by se, vzhledem k mému věku, jednalo o několika
set stránkovou ságu. A tak mě napadlo, že bych se mohl pokusit
o mnohem kratší a tudíž obtížnější útvar, jakým je povídka.
„Roura
od kamen” je povídka vzniklá z anekdoty, která je
o neodvratitelnosti osudu. A stejně tak i ostatní příběhy asi
nebudou ctěnému čtenáři tak vzdálené od života kolem nás.
A trochu fantazie taky neuškodí…
Josef Laufer
