Pátý svazek Spisů Jakuba Demla rozvíjí linii šlépějovou, tedy linii hybridního žánru, kombinujícího deník, dokument, původní beletrii, vlastní překlady i beletristické příspěvky jiných autorů. Svazek obsahuje Šlépěje IV až VIII, vydávané v letech 1919–1921. Šlépějemi tohoto období prolíná téma vztahu k novému československému státu, zároveň je však každý svazek charakterem odlišný. Deml v nich účtuje s prorakouskými klerikálními kruhy a předkládá čtenářům rozsáhlé egodokumenty, např. cyklus Aby se do toho vidělo. Šlépěje VII a VIII dokumentují Demlův pokus přesídlit trvale na Slovensko se všemi důsledky, které slovenská epizoda pro Demla měla: nadšení ze Slovenska rychle vystřídala deziluze. Slovenská zkušenost však v Demlovi probudí i jeho stránku nejtemnější: patologický antisemitismus. Šlépěje V jsou básnickou sbírkou, více než dekádu vzdálenou po Prvních světlech, ale zároveň s nimi částí textů související.
Svazek doprovází doslov, ediční poznámka, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivky reálií, jmenný rejstřík a reprodukce ilustrací a obálek původních vydání.
