Strašpytel představuje autorovo osobní pátrání po příčinách strachu a fobií vyprávěné poetickým, vizuálně krásným stylem.

Kniha se někdy uchyluje ke snovému surrealismu, dokáže to ale udělat čtivě a zábavně. Na jedné straně může Strašpytel evokovat dílo německé mistryně komiksu Anke Feuchtenberger, na straně druhé pak kresba, perspektiva ale i způsob vyprávění připomínají tvorbu Pakita Bolina a kolektivu Le Dernier Cri.

Komiks si ale jde svou vlastní cestou a jeho velmi silnou stránkou je lehkost a srozumitelnost s jakou zachycuje generační problém neurózy, úzkosti a strachu prostřednictvím individuální zkušenosti.