Autorka ve své knize popisuje ohromnou výzvu, kterou pro ni představuje boj s duševní chorobou. Tato autobiografie je však hluboce optimistická. Autorka více než dobře ví, jaké to je být opravdu šílená, tedy věřit, že vaše myšlenky dokážou zabíjet, že vaši blízcí jsou podvodníci, kteří se proti vám spikli. Ví, jaké to je, když se téměř nemůžete nadechnout, když jste nacpaní léky až k prasknutí, když cítíte, jak se vaše já rozpadá, vzdaluje a nakonec úplně mizí. Přesto je však přesvědčena, že pro ni její diagnóza nebude rozsudkem smrti. Ve své knize vypráví příběh dlouhého boje se schizofrenií. Vzhledem k tomu, že musí čelit psychotickým atakám, je neuvěřitelné, že si dokázala vybudovat úspěšnou akademickou kariéru. V této knize se snaží porozumět své nemoci, proti níž bojuje, ale zároveň usiluje o to, aby ji dokázala přijmout jako součást sebe samé.
Bitvy s duševní chorobou u ní nejčastěji začínají při změnách – když odejde z domova studovat na univerzitu, když se vrací domů na prázdniny, když zahajuje akademickou dráhu, když má dnes mít přednášku na konferenci. Vždy když je ve stresu, její choroba se zhorší. Uniká před ní za barikády své mysli; někdy vyhraje, jindy prohraje a skončí v nemocnici.
Ačkoli se v knize popisují nepěkné věci, nakonec nevyznívá depresivně. Elyn Saksová z ní vychází jako žena, jež je pevně rozhodnutá nevzdávat se navzdory obtížím – proto má naději do budoucna, která je pro každého tak důležitá. A dokáže ji prostřednictvím své práce rozdávat i ostatním – vystudovala totiž práva a zabývá se ochranou práv duševně nemocných.
