Dětství je obvykle považováno za nejkrásnější dobu v lidském životě. Že to neplatí vždycky, o tom by mohla vyprávět Vendulka Záveská, hrdinka tohoto příběhu. Co je tak radostného na tom, když tatínek pije a maminka, ta vlastně ani oslovení maminka nezaslouží. Vendulka se tedy musí starat nejenom sama o sebe, ale ještě navíc i o malou sestru. Není divu, že umístění v dětském domově považuje za vysvobození. Přesto ale neztrácí chuť do života a s nepřízní osudu se dovede poprat.