Lidské vědomí směřuje ve svém vývoji vždy dál, do širší a vyšší dimenze. To ovšem můžeme uvidět a zažívat teprve tehdy, pokud si dovolíme se bez zábran a naplno otevřít životu, jak se děje – to se týká minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
Hlavním tématem této knihy je vývoj lidské duše a vědomí a hluboké otisky, které člověk na různých stupních svého života zažívá. Autor klade vedle sebe individuální vývoj (od embrya po starého člověka) a vývoj společenský (od „vyhnání z ráje“ po „moderní civilizaci“). Tato paralela umožňuje odhalit podstatu základních lží a mýtů dnešního „moderního“ světa – jeho faktickou „nedospělost“. (Např. naše posedlost „opravováním světa“ a „vylepšováním sebe sama“ odpovídá zjevně fázi pubertálního vzdoru, kterým se vyhýbáme skutečnému životu a odpovědnosti.)
Jako možnost překonání této „vývojové fáze“ nabízí autor proces integrace, který umožňuje uvidět náš život z pozice dospělosti – tedy tak, jak je – a s důvěrou se do něj nechat „padnout".
