V červnu 1944 naciské zavřeli osmnáctiletého Davida Hersche do železničního dobytčáku a přepravili ho do koncentračního tábora Mauthausen, nejtvrdšího a nejkrutějšího tábora v Říši. Po deseti měsících úmorné dřiny v žulových lomech v nedalekém táboře Gusen, který byl pobočkou Mauthausenu, vážil méně než třicet šest kilogramů. Nebyl ničím jiným než hromádkou kostí potažených kůží. Když se spojenecké síly přiblížily, zařadili ho jeho věznitelé do tzv. pochodu smrti do koncentračního týbora Gunskirchen, vzdáleného padesát kilometrů. Hned na začátku pochodu, kdy byl více mrtvý než živý, sebral poslední zbytky sil a utekl. Krátce na to jej znovu zajali, ale podařilo se mu vyhnout tomu, aby jej strážci zastřelili. Po několika dnech ho zařadili do dalšího pochodu smrti, ale Davidovi se podařilo nemožné - utekl znovu.
Blízko smrti byl mnohokrát, nezemřel ani v koncentračních táborech, ani při pochodech smrti. V obou případech se mu podařilo uniknout. Jednou to bylo neslýchané, podruhé v podstatě nemožné...
