O tom, že na podzim začne spřádat myšlenky na cestu na Tahiti, neměla autorka, známá herečka Kateřina Macháčková zprvu ani zdání. Do té doby cestovala vždy alespoň s jedním ze svých potomků, což je zajisté chvályhodné, protože ne každá matka má tak skvělé přátelské pouto se svými dospělými dětmi. Rozhodnutí, že se vypraví na druhý konec světa nakonec sama, vyplynulo z okolností, jak je tak život přináší. Vše, co následovalo, je už napínavé, téměř detektivní čtení, od něhož se neodtrhnete, dokud se nedovíte, jak to všechno nakonec vlastně dopadlo. Ženská, která se rozhodne vydat na cestu, hledá smysl právě v cestě samé. Putování jí pomáhá, aby se vrátila ke své vnitřní podstatě a obohacená o nové zážitky mohla rozdávat lásku svým bližním. V případě herečky z toho má užitek i její publikum. Musí totiž cítit, že ta bytost, která k nim z jeviště promlouvá, něco o životě ví nejen z moudrých knih, ale i z vlastních prožitků.