Antonín Líman, významný český japanolog, překladatel a držitel Ceny Josefa Jungmanna, napsal knihu Věčný polštář z trávy, ve které vypráví svůj životní příběh od staroboleslavského válečného dětství, přes neblahá léta komunismu až po úspěšnou zahraniční kariéru vědce a pedagoga.
Japanistika se mu stala osudem teprve v šedesátých letech, kdy na univerzitě nedělnický původ studentů vadil o trochu méně než v desetiletí předchozím. V letech tání následovala stáž v Japonsku a poté už i s manželkou a synem cesta do Kanady, bohužel v předvečer srpnové invaze, která vedla k dalšímu osudovému rozhodnutí. Límanovi se stali emigranty. Polštář z trávy užívá japonská poezie jako metaforu poutnictví. Límanova pouť nakonec přece jen vede domů, česká nakladatelství vydávají jeho ceněné překlady i odborné texty a Český rozhlas 3 - Vltava odvysílal jeho vzpomínky v rámci cyklu Osudy. Pro knihu je však autor zpracoval jako původní autorské dílo.
