Románovou formou je napsán příběh o „chybějícím článku“ mezi opicí a člověkem a byl vydán v době diskuse o Darwinově práci „O původu druhů“.
V první fázi je román „Ves ve vzduchu“ velmi čtivý, naplněný útoky splašeného stáda slonů, podrážděných nosorožců a opic. Po smrti Urdaxe, portugalského obchodníka se slonovinou, a rozkladu celé karavany, vede romanopisec své hrdiny neproniknutelným pralesem na Oubangui, do srdce Afriky. Francouze Maxe Hubera a Američana Johna Corta doprovází domorodý chlapec Llanga a Khamis – „foreloper“ – domorodý průvodce
Přečtení románu je zajímavé i z pohledu 21. století.
Je velmi obohacující, zachycující rozdělení geopolitického území, ve kterém se děj odehrává, je doprovázen debatami obou cestovatelů, ve kterých řeší evoluci na základě dobových vědeckých poznatků.
Jules Verne cituje některé Darwinovy teorie, uvědomuje si jejich logiku a zároveň trvá na tom, že nikdy nelze najít chybějící článek mezi člověkem a opicí, protože neexistuje.
Jules Verne opět demonstruje svůj úžasný sklon prosazovat a obhajovat svou pověst vizionáře.
V první kapitole Jules Verne mluví o nezávislém Kongu v době, kdy čeká na příležitost obětovat svou nezávislost.
Tato věta odráží historický smysl pro autora, který oznámil, že pohyb národů na sebeurčení se bude dít v příštím století (ve 20.stol).
