Pocity viny či zahanbení prožije v životě snad každý. Pokud se ve vztahu k autoritám (ať již jsou jimi rodiče, společnost nebo Bůh) prohřešíme proti normám a pravidlům, zákonitě se dostaví pocit viny. Konvenční pohled na vinu a hřích předjímá snahu vyhnout se hříchu a následným pocitům viny tím, že zůstaneme konformní. Zkušený terapeut a jungián však tvrdí, že aby člověk mohl růst, zrát a spět k individuaci, hřešit a následně prožívat vinu je naopak nevyhnutelné. Pokání a vykoupení se pak může dostavit, pokud si ze své cesty za hranice toho, co je dovoleno, a náhradou za překonané hodnoty vydobude rovnocennou hodnotu prospěšnou nejen jemu, ale i společenství, v němž žije. Taková vina je dobrá a může mít a má v životě člověka, ale i společnosti obrovský smysl a rozvojový potenciál.