Jestliže se současná historiografie vyznačuje rozmanitostí tematickou i metodologickou, hledáním nových interpretací zdánlivě pečlivě probádaných fenoménů a přesahem do jiných vědních oborů, pak tato kniha zcela odpovídá jejím požadavkům. Autor si stanovil za svůj cíl prozkoumat formování Napoleonova obrazu a jeho prezentaci, a to v souvislosti s utvářením empírového stylu ve Francii v letech 1802–1815. Za ústřední bod svého bádání si zvolil osobnost historiografií nejdříve takřka zapomenutou, nedávno však znovuobjevenou.
Na scénu tak vstupuje Dominique-Vivant Denon (1747–1825), generální ředitel muzeí v období konzulátu a prvního císařství ve Francii, Napoleonův hlavní poradce v otázkách umění a vkusu. Byl to právě on, kdo se v intencích napoleonské propagandy rozhodující měrou podílel na formování Napoleonova obrazu na veřejnosti jakožto strůjce Napoleonova osobnostního kultu. Interdisciplinární přístup a propojení historie, dějin umění, numismatiky a částečně i lingvistiky nabídlo autorovi zcela nové uchopení tématu, nastolilo však i nová metodologická východiska. Symfonie je zdánlivě dohrána. Ovšem – dirigent zůstává stále na scéně, partii, kterou rozehrál, je slyšet nadále v uších i duších hráčů a ti si její energii nesou stále s sebou. (doc. Mgr. Radmila Švaříčková Slabáková, Ph.D., Univerzita Palackého v Olomouci)
