Dva lidé, kteří společně zestárli, se rozhodnou spáchat sebevraždu. On je těžce nemocný, ona nechce bez něj žít. Jednu podzimní neděli roku 1991 svůj plán uskuteční. Uklidí byt, připraví růže na zimu a ruku v ruce si Ištván a Věra vezmou život. Je to důsledný konec jejich lásky, která vylučovala okolní svět, dokonce i jejich děti. Johanna Adorjánová rekonstruuje život svých prarodičů, kteří byli všechno jen ne obyčejný manželský pár. Celý život si vykali, kouřili jednu cigaretu za druhou a vypadali báječně. A přesto měli za sebou minulost, o které nehovořili, protože na ni nechtěli vzpomínat. Jako maďarští Židé přežili holocaust, stali se komunisty a v revolučním roce 1956 z Maďarska uprchli. Začali žít nový život v Dánsku, a přestože se tomu ze všech sil bránili, vzpomínky si našly svou cestu a znovu otevřely dávné viny a bolesti. Krásný a smutný příběh o mimořádné lásce.